Sonety

K A R E L   F L O S S

C u r r i c u l u m  V i t a e

-----------------motto:----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------To nezávazné básnění-------------------------------------------------------------------------------------------------------------jakou má cenu? ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Krásného času maření-------------------------------------------------------------------------------------------------------------pro jednu ženu------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Karel Boušek (Komu báseň)  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slovanské gymnázium

Mé první krůčky vzhůru za poznáním xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-----------------  měříval olympský náš Kosina xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx  -------------bysta a zvon a páni terciáni,xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx        tím vším můj druhý život začíná.

Jak zbožňoval jsem řecky čiré září -------------------------------------------------------------------------------------------- a vůni nových knih a sešitů, xxxxxxxx      xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxixxxiixxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx      tak šťastný jsem byl snad jen s dívčí tváří xxxxxxxxxiiiiiiixxxxxxxxxxxxxiixxxxxxxxxxxxxxxxxx---------------      a na Kopečku v tichu ambitů. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Z kreslírny byly vidět věže dómu, xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx              --------      z češtiny celé naše dějiny xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx          ----------------------a přidáme-li první lásky k tomu xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx ---------------------a verše Horáce a Březiny,

mohu jen vděčně zamávat těm oknům,xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx  kdykoli, mládí, znovu se tě dotknu.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx -------Vždyť za vše, s čím jsme vyšli za poznáním,xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx -------vděčíme štědrým králíkovským dlaním.

Olomouci díky (srpen 2003 )

Stál na rozcestí žid a v bráně města xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---mě vítá Prozřetelnost: v tento den -------------------------------------------------------------------------------------------- se tvojí duši otevírá cesta, ------------------------------------------------------------------------------------------------------ jíž budeš jednou provždy okouzlen.

Často se lekám, že bych nezahlédl  -------------------------------------------------------------------------------------------věž dómu z Kosinovy ulice, ---------------------------------------------------------------------------------------------------- Kutrovu tvář, když ke mně oči zvedl, ----------------------------------------------------------------------------------------trojiční sloup ve svitu měsíce.

Často se lekám, že bych nezaslechl --------------------------------------------------------------------------------------------zurčení fontán v parném poledni, -----------------------------------------------------------------------------------------------kázání mnichů, čas, jenž prudce tekl, ------------------------------------------------------------------------------------------když noční fugou Bach jej rozeznil.

Mám Olomouc jak Dante Florencii, ---------------------------------------------------------------------------------------------když v našich láskách zvony ave bijí, ----------------------------------------------------------------------------------------spějeme spolu k jedinému městu, ----------------------------------------------------------------------------------------------k němu mládí otevřelo cestu. 

Začátek

Jen jeden začátek prý nebyl těžký – ------------------------------------------------------------------------------------------Bůh neznal chyby učednických let, ------------------------------------------------------------------------------------------- hned napoprvé proťal rovnoběžky,--------------------------------------------------------------------------------------------sám sobě jasnozřivý Paraklet,

nemaje oči, jež by umdlévaly, ----------------------------------------------------------------------------------------------  když soumrak se přikrade do dílny ---------------------------------------------------------------------------------------------a stíny lampy vrhnou intervaly --------------------------------------------------------------------------------------------zrazující jak krutě rozdílný

je výlis do projektu, který klíčil ---------------------------------------------------------------------------------------------------v jasnějším vidění. Bůh tvoří snem, -------------------------------------------------------------------------------------------my prý vždy zkusmo ukutými klíči ---------------------------------------------------------------------------------------------jen páčíme, co v tvůrčím hoři zvem

hned mírou, jež je přirozeně dána,  --------------------------------------------------------------------------------------------hned zase normou nadzemského pána. --------------------------------------------------------------------------------------Náš začátek je vždycky notně těžký –   ---------------------------------------------------------------------------------------dříve než vzlétnem, musíme jít pěšky.

Cesty

Dřív vábily mě cesty úvozové, ---------------------------------------------------------------------------------------------------co klikatě se vinou do oblak ------------------------------------------------------------------------------------------------------a zlatým mechem vystýlají snové-----------------------------------------------------------------------------------------------rozcestí poezie. Jako pták

jsem po nich létal nad svou rodnou zemí; -------------------------------------------------------------------------------------tu poutníka jsem potkal Erbena, -----------------------------------------------------------------------------------------------tu Karel Hynek, jenž tak drahý je mi, ----------------------------------------------------------------------------------------míjel mne jako věčnost vtělená.

Dnes rád mám též ty nové cesty, přímé---------------------------------------------------------------------------------------jak linka, kterou načrt Mondrian. ------------------------------------------------------------------------------------------------Náš cit se musí snoubit s tím, co víme, ----------------------------------------------------------------------------------------a barvy míchat dnešní Tizian.

I bible končí pravoúhlým městem, --------------------------------------------------------------------------------------------ač začla zahradou a po ní steskem. --------------------------------------------------------------------------------------------Byť stále mám rád cesty úvozové,----------------------------------------------------------------------------------------------krásu chci najít v trase betonové.

Themistokles

Jak mohl tušit mladý Themistokles,-------------------------------------------------------------------------------------------že skloní hlavu v zemi Peršanů? ---------------------------------------------------------------------------------------------Proč duch tak znenadání ve mně pokles, -------------------------------------------------------------------------------------že v cizích vodách hledám záchranu?

Od jistot mládí dělí mě teď moře ------------------------------------------------------------------------------------------------s tisíci nezbádaných ostrovů; ---------------------------------------------------------------------------------------------------jak nové víry tajné konsistoře ----------------------------------------------------------------------------------------------------trasují složitější osnovu

pro staré kontrapunkty lidské obce. ------------------------------------------------------------------------------------------Což není Bůh i tady zdomácněn? ---------------------------------------------------------------------------------------------Tak proč nás vhání do úzkého kotce, ------------------------------------------------------------------------------------------když sám si staví byt, v němž není stěn?

Nemohu žít jen jednu dílčí roli, ---------------------------------------------------------------------------------------------------Bůh nestál nikdy na šachovém poli.---------------------------------------------------------------------------------------------V nás ve všech trne bludný Themistokles-------------------------------------------------------------------------------------a víra v přechod, v němž by nebyl pokles.

Černovír (asi 1974)

Na pustých lukách kolem Černovíra, ------------------------------------------------------------------------------------------jen na skok od prastaré tradice,-------------------------------------------------------------------------------------------------mě jednou v půlnoc opustila víra -----------------------------------------------------------------------------------------------v ochranný plášť mé Paní Denice.

Na mostě přes trať v lese Černovíře ------------------------------------------------------------------------------------------jsem kdysi zahléd pádit budoucnost – ----------------------------------------------------------------------------------------když však dám vale staré dobré víře, ------------------------------------------------------------------------------------------najdu sám v sobě novou silnou cnost?

Jak často jsem spěchával k Černovíru, -------------------------------------------------------------------------------------vždy s neutuchající nadějí, -------------------------------------------------------------------------------------------------------že s tebou, tmou a láskou najdu víru, ------------------------------------------------------------------------------------------s níž k obnovení světa přispěji.

Byl tam též hřbitov a ta vzácná chvíle, ----------------------------------------------------------------------------------------kdys byla zjevením: ty, celá v bílé. ---------------------------------------------------------------------------------------------Vše, co jsem prožil ve dnech Černovíra, --------------------------------------------------------------------------------------je dvojznačné – vždyť otvírá i svírá!

Tübingen (okolo roku 1976)

Když večer při Neckaru v Tübingenu-------------------------------------------------------------------------------------------z vln oslovil mě verši Hölderlin,---------------------------------------------------------------------------------------------------jak kdysi on jsem ztratil z očí ženu---------------------------------------------------------------------------------------------uhranut poezií. Její klín

se temně vzdouval budoucností víry-------------------------------------------------------------------------------------------dvou krutě zavržených proroků-------------------------------------------------------------------------------------------------(kdo jiný provždy obraz Boha vyryl) – -----------------------------------------------------------------------------------------Sokrates stojí Kristu po boku

a těžko mezi nimi rozhodnouti.--------------------------------------------------------------------------------------------------Vždyť jestli s dechem hovor utichá,---------------------------------------------------------------------------------------------jakpak chceš poznat na své krátké pouti,-------------------------------------------------------------------------------------zda nepili smrt z téhož kalicha?

Když jsem byl mladší, měl jsem ve všem jasno,------------------------------------------------------------------------------smrt Sokratova nebyla mi spásnou.---------------------------------------------------------------------------------------------Co však jsem spatřil věže Tübingenu,------------------------------------------------------------------------------------------má pro mne hovor stále větší cenu.

Loreta (1977)

Ach kolikrát jsi říkal tatáž slova,--------------------------------------------------------------------------------------------------dokonce v téže staré aleji,--------------------------------------------------------------------------------------------------------ač tvář, jež naslouchala, byla nová----------------------------------------------------------------------------------------------a také ty chtěls nově. Ale jí

to zřejmě znělo jako napoprvé,------------------------------------------------------------------------------------------------jak nečekané z kříže snímání,---------------------------------------------------------------------------------------------------jak náhlé vyměnění sedlé krve,------------------------------------------------------------------------------------------------jak nová epocha, Ach vyznání,

jak snadno šálí srdce omámené.------------------------------------------------------------------------------------------------A Loreta ? Tvá nová opora?--------------------------------------------------------------------------------------------------Nevkládáš víru proto do kamene,-----------------------------------------------------------------------------------------------že žiješ v bytí, které okorá

a v němž vpád samovzniku čekáš marně?------------------------------------------------------------------------------------Ale ať v Praze, Paříži či Parmě,--------------------------------------------------------------------------------------------------je asi těžké neříct tatáž slova,---------------------------------------------------------------------------------------------------- i kdyby skutečnost již byla nová.

Pocta Tizianovi (1978)

Až zase půjdeš kolem Belvederu,-----------------------------------------------------------------------------------------------vzpomeň si na mne, svého Marsya.---------------------------------------------------------------------------------------------Když tvorbou sám si z těla kůži deru,-----------------------------------------------------------------------------------------převracím fabuli? Vždyť když i já

jsem s Bohem uzavřel tu starou sázku,--------------------------------------------------------------------------------------co jiného mu chci, než uměním--------------------------------------------------------------------------------------------------ho porazit. Ne, nejde o nadsázku,-----------------------------------------------------------------------------------------------až pravaléry mýtu pozměním,

uvidíš loga barvou spoutaného.-------------------------------------------------------------------------------------------------Vždyť je tu Bůh, jenž věří v siléna,----------------------------------------------------------------------------------------------je tu náš Midas – Tizian. Jen jeho------------------------------------------------------------------------------------------------vidění zhojí zrůdné dilema

bílé a černé. Nuže věřme v starce----------------------------------------------------------------------------------------------a proměnu, jež vykuklí z něj chlapce.-------------------------------------------------------------------------------------------Kdykoli budem spolu v Belvederu,----------------------------------------------------------------------------------------------zaslechneš sten. To ze slov kůži deru.

Triády

Mně roky odbíjely pod Trojicí –------------------------------------------------------------------------------------------------jak bájná bývá v noci pod sněhem,--------------------------------------------------------------------------------------------když mitry světců zlátnou při měsíci –    --------------------------------------------------------------------------------------až jako Joachym jsem úžehem

víry též spatřil stopy božských těch tří---------------------------------------------------------------------------------------snad všude. Do triadománie---------------------------------------------------------------------------------------------------chyběla už jen kapka. Kdopak větří---------------------------------------------------------------------------------------------svůj úděl dřív než z něho upije.

Pár kroků od sousoší bydlel malíř –    ------------------------------------------------------------------------------------------s tím jsme se nad Durychem poznali,------------------------------------------------------------------------------------------u triád zamilovali. Ni halíř--------------------------------------------------------------------------------------------------nestály horečnaté anály –

býval by použil snad samé krokve  ---------------------------------------------------------------------------------------------na důkaz mého snu o Filioque.--------------------------------------------------------------------------------------------------Myslím, že dodnes sníme u Trojice,-------------------------------------------------------------------------------------------cosi však navždy chybí do dvojice.

Na smrt Solomona Mahlangua

Oprátka pro černého Mahlangua,--------------------------------------------------------------------------------------------mě škrtí, pálí, oči rozvírá,-------------------------------------------------------------------------------------------------------vždyť se i na mém hrdle zadrhnula----------------------------------------------------------------------------------------------o slovo, které marně zastírám –

že ještě vládne krutá ironie,------------------------------------------------------------------------------------------------------že zlosyn loká žití horkou číš,------------------------------------------------------------------------------------------------zatímco světec v chladném hrobě hnije.---------------------------------------------------------------------------------------Můj Solomone, ty už nevidíš,

ty nemáš ruce, jež by objímaly-----------------------------------------------------------------------------------------------ženu a děti, matku, přátele?---------------------------------------------------------------------------------------------------Prosím tě odpusť, že jsem dosud chabý,---------------------------------------------------------------------------------------já hledal spásu dlouho v kostele.

Teď však už sílím, vím co třeba říci,---------------------------------------------------------------------------------------------nemá-li pravda chřadnout ve věznicích.-------------------------------------------------------------------------------------Nechci v tom vidět jemnou ironii,----------------------------------------------------------------------------------------------že Mahlangu je mrtev, a já žiji.

První jarní den (1979)

Diskrétní vůně barev v galeriích-------------------------------------------------------------------------------------------------mě mámívaly dávno, od dětství,-------------------------------------------------------------------------------------------------však maje na paměti Kalvárii,----------------------------------------------------------------------------------------------------já nevěřil, že se mi poštěstí

najít též vonnou, uhrančivou ženu----------------------------------------------------------------------------------------------a nazírat s ní život jako sloh.---------------------------------------------------------------------------------------------------Dnes zpečetil to záblesk na prstenu--------------------------------------------------------------------------------------------a vzácný dialog, byť  beze slov.

Pojď, půjdem nadýchnout se do aleje------------------------------------------------------------------------------------------sousoší nad růžovou Vltavou,--------------------------------------------------------------------------------------------------jsem zvědav, který svatý se nám směje,-------------------------------------------------------------------------------------že jsme se střetli s mistrem Závadou.

Básníka potkat na počátku jara,------------------------------------------------------------------------------------------------znamená ještě dlouho nezestarat –   ------------------------------------------------------------------------------------------což necítilas i dnes v galerii,------------------------------------------------------------------------------------------------------že přimknut k Tobě stále více žiji?

Manifest smyslů (13. 4. 1980)

Dnes jaro z kuly vylétlo a zírá-----------------------------------------------------------------------------------------------očima Tvýma na vzkříšený svět.-------------------------------------------------------------------------------------------------Neboj se, vždyť  já už Ti neodpírám,--------------------------------------------------------------------------------------------nade vším s Tebou chci se rozechvět,

u hrobu Máchovu se k Tobě vinu-----------------------------------------------------------------------------------------------a do Tvých rukou skládám vyznání---------------------------------------------------------------------------------------------o flagelantském mládí: pro ženinu-----------------------------------------------------------------------------------------------spanilost, která duši omámí,

já bál se ztratit cenu vykoupení-------------------------------------------------------------------------------------------------a snad i mír a sílu mudrců.---------------------------------------------------------------------------------------------------Dnes z Tebe saji klid a tvůrčí snění----------------------------------------------------------------------------------------------jak příští básník přimknut u prsu.

Tvůj zrak i sluch a hmat i čich jsou moje---------------------------------------------------------------------------------------a také chuť, vždyť všechno mé je Tvoje.--------------------------------------------------------------------------------------Co s Tebou dvojzpěv věčné lásky zpívám,------------------------------------------------------------------------------------já smyslům v sobě nic už neodpírám.

Leningrad – Petrohrad (1981)

Veliký Petře! Co říct tvému městu,-----------------------------------------------------------------------------------------když čas nám rozpůlila Aurora---------------------------------------------------------------------------------------------------a Leninovu prorockému gestu---------------------------------------------------------------------------------------------------dodala ohně vzpoura bratrova

(on napad cara stejně jako popy------------------------------------------------------------------------------------------------a dosnil v cele tvojí pevnosti).---------------------------------------------------------------------------------------------------A potom války. Všude pod zákopy--------------------------------------------------------------------------------------------narážíš – nechtě – pluhem na kosti.

A v Puškinu se opět rodí dopis,-------------------------------------------------------------------------------------------------tentokrát dvacátému století –      -----------------------------------------------------------------------------------------------v něm Leningrad si píše životopis-----------------------------------------------------------------------------------------------a necítí v tom zamák prokletí,

že pravoslaví přetaveno v dnešek,---------------------------------------------------------------------------------------------v němž i syn Boží přišel o přístřešek.-------------------------------------------------------------------------------------------Pověz mi, Petře, je to ono dílo,---------------------------------------------------------------------------------------------------jež se Ti kdysi ve snu vyjevilo?

Výzva k umění (29. 3. 1981)

A opět jaro a s ním věčná výzva-------------------------------------------------------------------------------------------------uhranout bytí vlastním uměním:------------------------------------------------------------------------------------------------- i já chci říct jak omamná je blizna------------------------------------------------------------------------------------------------dříve než z nenávratna oněmím.

Proč to však psáti, proč jen nepřivonět,-----------------------------------------------------------------------------------proč východ slunce vítat v tympánech,----------------------------------------------------------------------------------------proč tesat noc? Nakonec právě pro ně –      ---------------------------------------------------------------------------------vždyť nevyřčené navždy zapadne.

Proč ale sám, proč nelistovat v mistrech,----------------------------------------------------------------------------------nač k hotovému dělat náčrty?-------------------------------------------------------------------------------------------------Asi že žití o to výše tryskne,------------------------------------------------------------------------------------------------------když sám je stvoříš ještě jednou ty.

Čím čistší jsi, tím víc ta výzva platí,---------------------------------------------------------------------------------------------chamtivec zlato nikdy nepozlatí.------------------------------------------------------------------------------------------------A oprosti se, der se strmě vzhůru,----------------------------------------------------------------------------------------------byť člověk – skončíš na andělském kůru.

Poděkování Jaroslavu Uiberlayovi (5. 4. 1981)

Zas v duchu zřím tu alej v Průhonicích-----------------------------------------------------------------------------------------a slyším hovořit nás ve věži,------------------------------------------------------------------------------------------------------vidím i tvoji nepoddajnou kštici--------------------------------------------------------------------------------------------------a v očích otázku, jak čestně žít.

Ty naučils mě vidět duši stromu------------------------------------------------------------------------------------------------- i skrytý význam světla k večeru,-------------------------------------------------------------------------------------------------když usednuvši na štít domu---------------------------------------------------------------------------------------------nabývá nekonečných rozměrů.

Dnes v Nové síni hledím na tvou bystu------------------------------------------------------------------------------hnětenou synovýma rukama –-------------------------------------------------------------------------------------------------tak někdy čas i na grafickém listu-----------------------------------------------------------------------------------------------dotáhne tón, kde finta selhala.

Děkuji ti, že strádáš pro obrazy-------------------------------------------------------------------------------------------našich snů. Kéž tě skepse nenakazí--------------------------------------------------------------------------------------------kéž tvoje duše, chlapecky vždy snící,-----------------------------------------------------------------------------------------zpíjí se věčně nebem v Průhonicích.

Koncily (7. 4. 1981)

Kdysi jsem věřil, že mám v rukou útek,-----------------------------------------------------------------------------------------s nímž stvořím historický gobelín:-----------------------------------------------------------------------------------------------jen na dogmata navázat lze skutek---------------------------------------------------------------------------------------------vážící víc než pouhopouhý stín.

Ve dne jsem hltal krédo Atanáše,---------------------------------------------------------------------------------------------po nocích zvracel bludy Ária –      ----------------------------------------------------------------------------------------------pro svaté nauky, jež jsem v Otcích našel,--------------------------------------------------------------------------------------býval bych hořel třeba zaživa.

Teď chví se ve mně srdce Jana Husi--------------------------------------------------------------------------------------------a ve snách mluví se mnou Árius.-----------------------------------------------------------------------------------------------Já nedotkám ? Jen smrti neokusit-----------------------------------------------------------------------------------------------dříve než předán nesešitý kus.

Trident je pouze jednou z mojich lásek----------------------------------------------------------------------------------------zašlého mládí. Avšak nepoddám se--------------------------------------------------------------------------------------------bez díla. Dále tkám. Jenomže skutek---------------------------------------------------------------------------------------váži vždy na nedogmatický útek.

Výročí vyšehradské svatby (6. 9. 1981)

Na sklonku léta, na počátku září------------------------------------------------------------------------------------------------vezmu Tě vždycky na náš Vyšehrad.-----------------------------------------------------------------------------------------Tam postojíme tiše při oltářích--------------------------------------------------------------------------------------------------náhrobků a já vyznám: mám tě rád.

Teprve s Tebou slyším symfonii,-------------------------------------------------------------------------------------------------teprve s Tebou dozrává můj zrak,----------------------------------------------------------------------------------------------teprve s Tebou nedvojznačně žiji,----------------------------------------------------------------------------------------------teprve v Tobě našel jsem svůj hrad.

Bez Tebe navždy zůstal bych jen napůl,-------------------------------------------------------------------------------------bez Tebe neznal zázrak splynutí,------------------------------------------------------------------------------------------------bez Tebe osud chladně by mě zasul-------------------------------------------------------------------------------------------do říše snů, kde pravdou je jen stín.

Zaklínej: nadevšecko, jedině a--------------------------------------------------------------------------------------------------navždycky! Duše, dříve zakuklená,----------------------------------------------------------------------------------------------pozná, že křídla lásky nedotváří------------------------------------------------------------------------------------------------nic víc, než čaromocné slunce v září.

V opeře (1. 10. 1981)

Tvůj profil vnímám jako ve snu,--------------------------------------------------------------------------------------------------o to však ruku svírám pevněji,-------------------------------------------------------------------------------------------------též já k Tvým nohám očarován klesnu,-----------------------------------------------------------------------------------------až vroucí kantilény doznějí,

též já se k Tobě budu navždy hlásit,--------------------------------------------------------------------------------------------ač osud zpočátku nás rozdělil,---------------------------------------------------------------------------------------------------aby pak náhle udeřil nám na cit,-------------------------------------------------------------------------------------------------jak ve forte když třesknou činely.

Před léty, student, sám jsem tady seděl,---------------------------------------------------------------------------------------smutný, ač poslouchal jsem Smetanu,----------------------------------------------------------------------------------------proč už mi tehdy někdo nepověděl,--------------------------------------------------------------------------------------------že právě Tebe, Tebe dostanu.

Teď znějí naše srdce unisono,--------------------------------------------------------------------------------------------------teď cítím, že jsem ze tmy vykoupen –---------------------------------------------------------------------------------------nejprostší, každodenní Tvoje slovo----------------------------------------------------------------------------------------------v mém nitru zvony věčna rozhoupe.

Faust alias pěst (30. 9. 1981)

Tu přitahován, tu zas znepokojen-----------------------------------------------------------------------------------------------býval jsem tebou, Jene Wolfgangu –     -------------------------------------------------------------------------------------tryskají z boha tvoje tvůrčí zdroje-----------------------------------------------------------------------------------------------nebo se s tebou v peklo propadnu?

Vždyť sám jsi Faust a nepokojně hledáš--------------------------------------------------------------------------------------kacířsky novou, nadkřesťanskou zvěst.----------------------------------------------------------------------------------------Že teorie zůstane vždy šedá,---------------------------------------------------------------------------------------------jestliže pojem nevtělí se v pěst?

Násilí? A co Ježíšova praxe?----------------------------------------------------------------------------------------------------Je to jen náplast na hnisavé zlo?-----------------------------------------------------------------------------------------------Kdeže! Jen vykládat se musí Marxem,-----------------------------------------------------------------------------------------jak učí Bloch, ten svatý neznaboh.

Tak hledám v bibli revoluční zdroje---------------------------------------------------------------------------------------------a v očích církve rád se propadnu.------------------------------------------------------------------------------------------Faustů se neštítím. A znepokojen---------------------------------------------------------------------------------------------bývám jen sebou, Jene Wolfgangu.

Chebská kronika (29. 9. 1981) Připsáno Janu Balcarovi

Ohře je věčná, ta Ti všechno poví:--------------------------------------------------------------------------------------------jak hodoval tu s dvorem Rudovous,---------------------------------------------------------------------------------------------jak v kapli radil ďábel císařovi-----------------------------..----------------------------------------------------------------------v odvěkém zápolení světla s tmou,

jak přeťali tu život Valdštejnovi---------------------------------------------------------------------------------------------------za noční bouře jednou v únoru,-------------------------------------------------------------------------------------------------když vmýšlel se již zpupně do podoby----------------------------------------------------------------------------------------nepatřící snad ani do hrobu,

jak vřískaly tu srazy Henleinovy-------------------------------------------------------------------------------------------------ve jménu démonické svastiky –      --------------------------------------------------------------------------------------------- i jak pak Češi z moci Václavovy----------------------------------------------------------------------------------------------vzkřísili národ k smrti ubitý.

Byli tu však i vzácní hosté z Němec,------------------------------------------------------------------------------------------jim k pomníku rád kladu čerstvý věnec;----------------------------------------------------------------------------------------Ohře je moudrá, ta Ti všechno poví –      ------------------------------------------------------------------------------------též o Schillerovi a o Goethovi.

Osudy dialektiky (16. 4. 1981)

Díky ti, jasnozřivý Hérakleite,----------------------------------------------------------------------------------------------------za vzácný objev dialektiky ­–    ---------------------------------------------------------------------------------------------------svár dodnes hýbe pokrokovým světem---------------------------------------------------------------------------------------co magnus parens tvůrčí kritiky.

Též u nás žijem hrdě ve tvém duchu,---------------------------------------------------------------------------------------vždyť střetat se je tady povinné.------------------------------------------------------------------------------------------------Tak tedy: kdo je pro, nechť zvedne ruku!--------------------------------------------------------------------------------------Děkuji. Všichni. Jednomyslně.

A nyní nečekaná antitéza:------------------------------------------------------------------------------------------------------Byl někdo proti? Nikdo. Děkuji.--------------------------------------------------------------------------------------------------Zlepšení navíc (kryptoantitéza):--------------------------------------------------------------------------------------------------Zdržel se někdo? Nikdo. Děkuji.

Že o syntéze nikde ani zmínky?------------------------------------------------------------------------------------------------Ta je přec v tom, že nejsou připomínky.----------------------------------------------------------------------------------------Ty nesouhlasíš, temný Hérakleite?----------------------------------------------------------------------------------------------Pak ihned zmlkni, podezřelý kmete!

Židovská otázka (16. 4. 1981)

Kdekterý křesťan pyšný na svou hlavu-------------------------------------------------------------------------------------přes den si sem tam plivne na židy,---------------------------------------------------------------------------------------------aby pak večer v poníženém stavu----------------------------------------------------------------------------------------------o pomoc vzýval Pannu Marii.

S židy je odjakživa těžký počin,--------------------------------------------------------------------------------------------------jak s nimi a jak bez nich tady žít--------------------------------------------------------------------------------------------------(byl smyt, byl spáchán nebetyčný zločin –     --------------------------------------------------------------------------------krev jistě cedil nebo prolil žid).

Převraty nejsou silnější než touha---------------------------------------------------------------------------------------------malovat korouhve a na nich tvář------------------------------------------------------------------------------------------------ s očima všudypřítomného boha.------------------------------------------------------------------------------------------------Jen židy dali jsme si na oltář.

A o co méně o Kristu se zpívá,------------------------------------------------------------------------------------------------tím více ctíme německého žida.----------------------------------------------------------------------------------------------Tak světem vládne stále stejná praxe –     ------------------------------------------------------------------------------------nová je jenom verze Karla Marxe.

Láska (1. 11. 1983)

Mám v rukou Puškinova Oněgina-----------------------------------------------------------------------------------------------a váhám věřit slokám o lásce –     -----------------------------------------------------------------------------------------------že silnou vášeň vykřeše jen vina,------------------------------------------------------------------------------------------------a čistý plamen brzy vyhasne,

že rozpaluje jenom zakázané,----------------------------------------------------------------------------------------------------v tom všichni že jsme děti Eviny,------------------------------------------------------------------------------------------------v kom celá duše jedním ohněm plane,-----------------------------------------------------------------------------------------že nemiluje nikdy bez viny?

Já věřím jinak: že v nás trvá láska---------------------------------------------------------------------------------------------jak horký pramen, který nevyschne,--------------------------------------------------------------------------------------------jak váza, která ničím nepopraská,-----------------------------------------------------------------------------------------------jak pevnost, která svůdcům řekne ne.

Den co den hlouběj vnikám v Tvoje ženství----------------------------------------------------------------------------------a vždycky znovu chvím se před tajemstvím.----------------------------------------------------------------------------------Mě k Tobě poutá něha a ne vina –--------------------------------------------------------------------------------------------stvořilas zázrak: ctného Oněgina.

V Národním Muzeu (jaro 2002)

Je to tak dávno, co nám v panteónu-------------------------------------------------------------------------------------------bušilo srdce první závratí?--------------------------------------------------------------------------------------------------Zuřily živly, puklo srdce zvonu,---------------------------------------------------------------------------------------------------a naše láska v ničem netratí.

Mařákův obraz je tu jako zrozen-------------------------------------------------------------------------------------------------pro naše světodějné úvahy –---------------------------------------------------------------------------------------------------kde krouží havran nad klášterním torzem,-------------------------------------------------------------------------------------tam pro nás raší jaro Sázavy.

Venku dul vítr – jak mu nezávidět,---------------------------------------------------------------------------------------------že je Tvým zjevem přímo obluzen;----------------------------------------------------------------------------------------------a sám smím více, smím Tě zevnitř vidět---------------------------------------------------------------------------------------jak krystalické dvojče na drúze.

Vrůstáme v sebe a z nás roste dílo,-------------------------------------------------------------------------------------------jež žírné časy v ničem nezradilo.-------------------------------------------------------------------------------------------------Po létech s Tebou v zářném panteónu-----------------------------------------------------------------------------------------jsem zaslech tóny nepozemských zvonů.

Podivuhodná kronika

Byl máj, byl mír a v září už jsme zralí--------------------------------------------------------------------------------------------pro první dějství svého osudu:-----------------------------------------------------------------------------------------------strojí se oltář bez transcendentály---------------------------------------------------------------------------------------------pro apokalyptickou obludu.

Pak svitnou spásná šedesátá léta,----------------------------------------------------------------------------------------------z Říma nás zdraví dobrý papež Jan---------------------------------------------------------------------------------------------a zčistajasna české jaro světa,-------------------------------------------------------------------------------------------------než Alexander lůzou udolán.

Po létech temna světlo z orientu,------------------------------------------------------------------------------------------------neanděl Michal s mečem glasnosti;--------------------------------------------------------------------------------------------slovo dá slovo, Václav z disidentů-----------------------------------------------------------------------------------------------jde vládnout na Hrad z moci bezmocných.

Jsme v Evropě jak kdysi dávno v září.--------------------------------------------------------------------------------------Kéž siločáry ve vráscitých tvářích-----------------------------------------------------------------------------------------------dokreslí finis – dějství v němž se praví:---------------------------------------------------------------------------------------nakonec spolu u transcendentály.

Partitura osudu (listopad 2002)

Je noc a v olomoucké katedrále----------------------------------------------------------------------------------------------čtu partituru svého osudu –    -------------------------------------------------------------------------------------------------má vlastní krev z ní na varhany hraje-------------------------------------------------------------------------------------------a slyším bytí až tu nebudu.

Před léty jsem tu při mši gymnazistů------------------------------------------------------------------------------------------zahlédl Boha v modrém oblaku,-------------------------------------------------------------------------------------------------pivoňky voní a já říkám Kristu:--------------------------------------------------------------------------------------------------zasvěť mé srdce do svých zázraků.

Zde denně vzchází zlatá setba Zdíka-------------------------------------------------------------------------------------------z pradávných časů české kroniky,-----------------------------------------------------------------------------------------------zde světili jsme mučedníka ticha,------------------------------------------------------------------------------------------------když ďábel v Čechách rdousil básníky.

Tak celý vesmír v jedné katedrále----------------------------------------------------------------------------------------------k hodině poslední závratně zraje.--------------------------------------------------------------------------------------------Kdo složil, Bože, moji partituru,------------------------------------------------------------------------------------------------když sám znám akord, pro nějž souzen budu. 

Aristofanés na Gruni

Hvězdy a noc nám prší do divadla--------------------------------------------------------------------------------------------zrovna jak v Periklových Athénách,------------------------------------------------------------------------------------------hrajeme Jezdce. Čtyři prostěradla,----------------------------------------------------------------------------------------------lampa a schod a mračna nascénách.

Ač denně reprízu má Kalvárie,----------------------------------------------------------------------------------------------odolat nelze řeckým převlekům,------------------------------------------------------------------------------------------------však aby neuštkla nás řečná zmije,-------------------------------------------------------------------------------------------deklamujeme takřka v pokleku,

horizont visí na zdi kostelíka------------------------------------------------------------------------------------------------------a září do tmy jako hostie,---------------------------------------------------------------------------------------------------------jak bílá kápě v černé kápi mnicha,-----------------------------------------------------------------------------------------------jak v českém bludu ortodoxie.

Tak Olympem se stala Lysá hora-----------------------------------------------------------------------------------------------a nápovědou matka Ježíšova,---------------------------------------------------------------------------------------------------Jak rád bych zašel občas do divadla,------------------------------------------------------------------------------------------kde stačí nadšení a prostěradla.

Večer na Radobýlu

Je pozdní večer, rosa po májové-----------------------------------------------------------------------------------------------ozvěna zdálky volá baroko –   --------------------------------------------------------------------------------------------------minulost neodradíš hrubým slovem --------------------------------------------------------------------------------------------a jazyk nechce oko za oko –

mládí zná příběh o lásce a zradě,-----------------------------------------------------------------------------------------------mistr však o básníku věřícím,----------------------------------------------------------------------------------------------------že temno září, svítá na západě,--------------------------------------------------------------------------------------------------verš křísí z mrtvých v Litoměřicích.

Jen naslouchej: Já pravdy stín zatmělý-----------------------------------------------------------------------------------člověkem jsem, než člověk pohyne,------------------------------------------------------------------------------------------jak červů snídaní, jak střep zetlelý---------------------------------------------------------------------------------------------ve své mě lůno země přivine,

Máchovo první stvořielské slovo,------------------------------------------------------------------------------------------------pobělohorské símě Bridelovo?--------------------------------------------------------------------------------------------------Je pozdní večer, stojím nad svým hrobem,-----------------------------------------------------------------------------------Alberte, Jene, Metoději – sbohem!

V Toulouse (2. 11. 2007)

Francie, pramáti, čarovná ženo,----------------------------------------------------------------------------------------------přijmi nás, prosím, s naším osudem:--------------------------------------------------------------------------------------------vždyť v Kapitolu všechno vysloveno –     ------------------------------------------------------------------------------------- i to, čím jsme, i to, čím nebudem.

Dům Dominikův rozbušil mi srdce,---------------------------------------------------------------------------------------------staletí tančí v rytmu déjá ou –     ----------------------------------------------------------------------------------------------po příkrých schodech doklopýtám prudce-----------------------------------------------------------------------------------až ke konci, jenž všechno napraví.

Tomášův hrob tu bliká do tmy světa-------------------------------------------------------------------------------------------jak slepcům tikající semafor.----------------------------------------------------------------------------------------------------Ze zašlých textů klube se nám věta---------------------------------------------------------------------------------------------jak pozdní sklizeň Božích metafor.

Francie, pramáti, bojovná ženo,-------------------------------------------------------------------------------------------------teď ještě jedno budiž vysloveno:-----------------------------------------------------------------------------------------------že revoluční duch tu skrytě žije--------------------------------------------------------------------------------------------------též v rytmu archaické liturgie.

Čtvero ročních dob (únor 2003)

Rok věčně zkouší kvadraturu kruhu-----------------------------------------------------------------------------------------tvářením času do čtyř extází –   -------------------------------------------------------------------------------------------------a i když vím, že opět starší budu,-----------------------------------------------------------------------------------------------čtverhranný kruh mě stále opájí.

Jarem zní píseň ve znamení Panny---------------------------------------------------------------------------------------------o zmrtvýchvstalém Božím martyru.---------------------------------------------------------------------------------------------Pak dechne žár, jenž nahá těla mámí-------------------------------------------------------------------------------------------a v letních nocích hraje na Lyru.

Podzimní Pegas slétá k mému domu,------------------------------------------------------------------------------------------když v modrých mlhách zraje ovoce.-------------------------------------------------------------------------------------------Udeří zima. V záři Orionu-------------------------------------------------------------------------------------------------rozechvěn chystám další Vánoce.

Rok je vždy nová kvadratura kruhu:--------------------------------------------------------------------------------------------Vivaldi kosmu skládá partituru---------------------------------------------------------------------------------------------------čtveřiny kantát zaklenutých v sebe---------------------------------------------------------------------------------------------jak noc a den, jimž vládne jedno nebe.